Černá díra
Černá díra - objekt s nepředstavitelně silným gravitačním polem. Toto pole je tak silné, že z něj neunikne žádná hmota a dokonce ani světlo. Jakmile je dosažen horizont události, což je pro zjednodušení kulová oblast se středem v černé díře, je vše zachyceno gravitačními účinky černé díry a již není cesty zpět. Existence černé díry byla teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované roku 1915 Albertem Einsteinem. Protože černá díra nevyzařuje žádné světlo (pohlcuje ho), není možné pozorovat ji přímo. Jejich existence byla však prokázána pomocí jevu gravitační čočky nebo metody, která využívá zakřivení toku světla procházejícího v blízkosti gravitačního pole černé díry a ukazující tím na její přítomnost. Černé díry dělíme na masivní a supermasivní. Supermasivní černá díra je například ve středu naší galaxie Mléčné dráhy, stejně jako ve středech dalších pozorovaných galaxii našeho vesmíru a pravděpodobně i hvězdokup. Další skupinou jsou pak primordiální černé díry, které však dosud nebyly observačně potvrzeny a jejich vznik je datován do raných fázích vývoje vesmíru. Vesmírem se pohybují celé galaxie se svými černými dírami a dochází tak i k jejich vzájemnému střetávání. To v daleké budoucnosti (přibližně za 4 miliardy let) čeká i naši Mléčnou dráhu při střetu s galaxií v Andromedě. Pomocí měření Dopplerova jevu se obě galaxie nyní k sobě přibližují rychlostí přibližně 100km/s. Pokud bychom chtěli dosáhnout vstupu do masivní černé díry, nedokázali bychom se ani přiblížit k jejímu horizontu události. Slapové síly těchto děr jsou tak veliké, že bychom jimi byly roztrháni mnohem dříve, než bychom se k němu přiblížili. Jinak je tomu ale u supermasivní černé díry, i které lze horizontu události dosáhnout. Jeho překročení však v důsledku znamená nevratné, pro živý oraganismus smrtelné a pro hmotu devastující účinky, které končí v "nicotě".
Simulovaná deformace obrazu gravitační čočkou černé díry
